La Lá

14. října 2011 v 22:13
Já nevím. Opravdu nevím.
S každým nádechem vzrůstá panika a proniká mi divná ostrá bolest pravým ramenem (To zní skoro dramaticky. "A pak se náhle zvedla a z poslednich sil pořádně nakopala Život do zadku. Potom všichni zařvali hurá a šli oslavovat tancováním okolo ohně a falešným zpěvem."). A mám chuť praštit hlavou do zdi, protože mi připadá, že potom to všechno přejde (No, jistěže to přejde, logicky. Minimálně bude mozek lehce otřesený).

Mně se tak nechce kreslit svaly a kosti. Jenže se mi ten způsob, jakým kreslím nelíbí, takže s ebudu muset vrátit na úplný začátek a pracovat s anatomii. Fuj. Koho zajímá, že člověk nemůže mít hlavu jen pětkrát do těla, protože to by musel být dítě.

Celoživotní deprese je jedna věc, ale pubertální výlevy druhá. Jen prostě doufám, že časem to přejde a nějak to zlvádnu a bla, bla, bla...

Opravdu by mě zajímalo, o čem to vlastně bylo. Asi se to potom prostě smaže.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama